65leté jubileum
Koncerty a akce k 65. výročí sboru podpořili Přátelé dětského sboru MDR. Mezi úkoly sdružení patřily výstavy, catering a organizační zajištění koncertů.
Vyjádřili se i někteří absolventi: Rozhovor s Doris, Carlou, Marlis a Veronikou.
Všechny se znají, protože některé z nich zpívaly ve sboru ve stejnou dobu (Marlis a Veronika od konce 50. do poloviny 60. let; Carla a Doris od poloviny 60. a začátku 70. let, každá do konce školní docházky nebo odborné přípravy).
Sešli jsme se s nimi po společném zpívání absolventů, které se konalo 7. června 2015 v MDR Cube s panem Kaiserem. Všichni měli něco společného.
Kde a kdy se konaly zkoušky? Kostka vedle univerzity na Augustusplatz tehdy ještě neexistovala.
Pamatujeme si Reichsstraße, v zadní budově (která dnes už neexistuje). To muselo být od konce 50. do poloviny 60. let. Poté jsme mnoho let zkoušeli v „Turmstübchen“ (věžové místnosti) v Kongresovém sále poblíž zoo. Zkoušeli jsme dvakrát týdně, vždy v pondělí a ve čtvrtek, samozřejmě kromě školy. Někdy to bylo těžké, museli jsme večer sami jet domů tramvají ve tmě. Jen velmi málo rodičů tehdy mělo auto a mohlo nás vyzvednout. Nahrávání rozhlasu probíhalo ve vysílacím centru na Springerstraße a někdy i ve Sportforu.
Jaké jsou vaše vzpomínky na zkoušky a vašeho dirigenta, Dr. Hanse Sandiga?
Doris: Pro mě byl Dr. Sandig jako otec; hodně požadoval, ale měli jsme s ním blízký vztah a zbožňovali jsme ho. Carla s tím trochu nesouhlasí: Uměl být velmi přísný! Všichni jsme se báli zpívat sóla! Poslouchal velmi pozorně. Ostatní: A během nahrávání se nemohlo nic pokazit! Jednou někdo na konci písně zakašlal a on vztekle zlomil taktovku, pamatuješ si? Byl velmi puntičkářský; dokonce i výslovnost musela být perfektní!
Na jakých speciálních koncertech jste se podílel/a?
V 60. letech jsme se zúčastnili několika představení Zoo Cantata, která byla také nahraná. Některé koncerty se konaly v Bílém sále/Divadle Mladého světa jako studentské koncerty. Koncerty se konaly také v Kongresovém sále. Zpívali jsme také Carmina Burana, která byla v té době také nahraná. Obzvláště zábavné bylo provedení Selské kantáty. Byla provedena v roce 1970 s tancem na Naschmarktu, který jsme si pro tuto příležitost speciálně nacvičili.
A co televizní nahrávky?
Tyto akce se často konaly v Berlíně a smělo se tam dostat jen asi 30 dětí – takříkajíc ty nejlepší. Muselo se absolvovat konkurz a byly tam speciální zkoušky. To byly vrcholy! Účastnili jsme se hlavně vánočních programů, jako třeba klasické „Mezi snídaní a pečenou husou“. Tam jsme se setkali s několika tehdy slavnými baviči.
Často jsme jezdili autobusem na koncerty po východním Německu, zejména během adventu na vánoční koncerty. Vrcholem v Lipsku byly vánoční koncerty v tanečním sále Staré radnice, kam přijeli i naši rodiče. A Carla si dodnes velmi dobře vzpomíná na cestu do zahraničí do Bulharska v roce 1968.
Jak vás sbor hudebně ovlivnil?
Zkrátka: prostě zůstaňte muzikální. My jsme si vždycky zpívali i později, třeba během studií. V 70. letech byly populární pěvecké skupiny s lidovými písněmi a politickými písněmi a někteří z nás v nich zpívali. A zpívání nás baví dodnes; prostě známe spoustu písní a mnozí z nás stále zpívají ve sboru.
Co byste řekl/a, že vám působení ve sboru přineslo – kromě toho, že jste stále přáteli?
Naučili jsme se být dochvilní a disciplinovaní. To je ve sboru nezbytné. Také jsme absolvovali hlasovou výchovu a zdokonalovali jsme si řeč. Dokonce jsme se učili i držení těla – stát vzpřímeně a rovně, ale ne ztuhle. Takže se dá říct, že jsme se během našeho působení ve sboru hodně naučili a zažili, na což všichni dodnes s láskou vzpomínáme.
Děkuji za rozhovor!
Rozhovor vedl JS
Sešli jsme se s nimi po společném zpívání absolventů, které se konalo 7. června 2015 v MDR Cube s panem Kaiserem. Všichni měli něco společného.
Kde a kdy se konaly zkoušky? Kostka vedle univerzity na Augustusplatz tehdy ještě neexistovala.
Pamatujeme si Reichsstraße, v zadní budově (která dnes už neexistuje). To muselo být od konce 50. do poloviny 60. let. Poté jsme mnoho let zkoušeli v „Turmstübchen“ (věžové místnosti) v Kongresovém sále poblíž zoo. Zkoušeli jsme dvakrát týdně, vždy v pondělí a ve čtvrtek, samozřejmě kromě školy. Někdy to bylo těžké, museli jsme večer sami jet domů tramvají ve tmě. Jen velmi málo rodičů tehdy mělo auto a mohlo nás vyzvednout. Nahrávání rozhlasu probíhalo ve vysílacím centru na Springerstraße a někdy i ve Sportforu.
Jaké jsou vaše vzpomínky na zkoušky a vašeho dirigenta, Dr. Hanse Sandiga?
Doris: Pro mě byl Dr. Sandig jako otec; hodně požadoval, ale měli jsme s ním blízký vztah a zbožňovali jsme ho. Carla s tím trochu nesouhlasí: Uměl být velmi přísný! Všichni jsme se báli zpívat sóla! Poslouchal velmi pozorně. Ostatní: A během nahrávání se nemohlo nic pokazit! Jednou někdo na konci písně zakašlal a on vztekle zlomil taktovku, pamatuješ si? Byl velmi puntičkářský; dokonce i výslovnost musela být perfektní!
Na jakých speciálních koncertech jste se podílel/a?
V 60. letech jsme se zúčastnili několika představení Zoo Cantata, která byla také nahraná. Některé koncerty se konaly v Bílém sále/Divadle Mladého světa jako studentské koncerty. Koncerty se konaly také v Kongresovém sále. Zpívali jsme také Carmina Burana, která byla v té době také nahraná. Obzvláště zábavné bylo provedení Selské kantáty. Byla provedena v roce 1970 s tancem na Naschmarktu, který jsme si pro tuto příležitost speciálně nacvičili.
A co televizní nahrávky?
Tyto akce se často konaly v Berlíně a smělo se tam dostat jen asi 30 dětí – takříkajíc ty nejlepší. Muselo se absolvovat konkurz a byly tam speciální zkoušky. To byly vrcholy! Účastnili jsme se hlavně vánočních programů, jako třeba klasické „Mezi snídaní a pečenou husou“. Tam jsme se setkali s několika tehdy slavnými baviči.
Často jsme jezdili autobusem na koncerty po východním Německu, zejména během adventu na vánoční koncerty. Vrcholem v Lipsku byly vánoční koncerty v tanečním sále Staré radnice, kam přijeli i naši rodiče. A Carla si dodnes velmi dobře vzpomíná na cestu do zahraničí do Bulharska v roce 1968.
Jak vás sbor hudebně ovlivnil?
Zkrátka: prostě zůstaňte muzikální. My jsme si vždycky zpívali i později, třeba během studií. V 70. letech byly populární pěvecké skupiny s lidovými písněmi a politickými písněmi a někteří z nás v nich zpívali. A zpívání nás baví dodnes; prostě známe spoustu písní a mnozí z nás stále zpívají ve sboru.
Co byste řekl/a, že vám působení ve sboru přineslo – kromě toho, že jste stále přáteli?
Naučili jsme se být dochvilní a disciplinovaní. To je ve sboru nezbytné. Také jsme absolvovali hlasovou výchovu a zdokonalovali jsme si řeč. Dokonce jsme se učili i držení těla – stát vzpřímeně a rovně, ale ne ztuhle. Takže se dá říct, že jsme se během našeho působení ve sboru hodně naučili a zažili, na což všichni dodnes s láskou vzpomínáme.
Děkuji za rozhovor!
Rozhovor vedl JS
